Cobi Armed Forces MIG-29 East Germany, 1:48, 590 k
Stavebnice stíhacího letadla Mikojan-Gurevič MIG-29 s kódovým označením NATO "FULCRUM" v kamufláži německého letectva. Sestavený model má nastavitelné řídící plochy a otevírací kryt kokpitu. Vzhledem ke konstrukci stavebnice nejsou podvozkové nohy zasouvací, ale dají se snadno vyjmout. Součástí je horní polovina figurky pilota, který může sedět v kokpitu. Model může stát na vlastním podvozku nebo na stojanu se štítkem. Požadavky sovětského velení z roku 1969 na nové letadlo jako protiváhu amerických strojů byly tak vysoké, že během vývoje v 70. letech muselo Rusko program přerušit kvůli extrémním nákladům a rozdělit jej na dvě větve. Tak vznikla lehká stíhačka MiG-29 a těžší stroj Suchoj Su-27. MIG-29 z konstrukční kanceláře Mikojan-Gurevič poprvé vzlétl z podnikového letiště v Nižním Novgorodu 6. října 1977. Stíhačka byla vyvinuta jako protiváha amerických strojů F-15 Eagle a F/A-18 Hornet a její výroba probíhá dodnes. Zajímavostí MiGu-29 je nepochybně tvar trupu, který se na celkovém vztlaku podílí až 40%. V době svého vzniku byl konkurentem, který se vyvážel do většiny zemí bývalé Varšavské smlouvy. MiG-29 je mimo jiné vybaven systémem IRTS pro vyhledávání cílů na základě tepelných signálů, který je náchylný k rušení, v době svého vzniku však byl obávaným zbraňovým systémem. Všechny země, které MiGy provozovaly, měly jeden společný problém, a to chronický nedostatek kvalitních náhradních dílů. Zásobování náhradními díly tak odráželo hospodářské problémy celého východního bloku. MiG-29 se dodnes vyrábí v Indii pod licenčním názvem BAEZ. Vlastníkem 21 MiGů jsou USA, které je využívají k bojovému výcviku. Celkem bylo vyrobeno 14 různých verzí. Do dnešního dne bylo vyrobeno více než 1 600 kusů.